V sobotní příloze LN Orientace vyšel článek prezidenta Klause o našem problému s Evropou. Prezident Klaus nejenom že soustavně a konzistentně prezentuje svůj zásadně skeptický pohled na sjednocenou Evropu (měli bychom - poučeni Klausem - říkat výlučně Evropskou unii), on tak činí i atraktivním jazykem, elegantní argumentací a přesvědčivým stylem. Byť by dnes český přemýšlivý ale středně-proudový občan hledal sebevíc, nenajde na domácím myšlenkovém trhu přitažlivější souhrnný pohled na "naše místo v Evropě". Poněkud vybledlá vize soziale Marktwirtschaft, kterou na myšlenkový trh nesli rytíři smutné postavy zvíci Vladimíra Špidly, zatím nemohla v našem prostředí zapustit kořeny, nemaje pravdové opory v intelektuálních elitách, které by se za toto označení nestyděly.
Když člověk potom čte například Reichovo Dílo národů a v přímém přenosu sleduje smysluplné důvodění ve prospěch progresivního zdanění, obnovení sociální solidarity, přijetí odpovědnosti "symbolických analytiků" za stav v jakém se nacháejí méně afluentní vrstvy společnosti, nemůže se ubránit dojmu, že taková díla dnešní čeští mocenští praktikové z řad sociálních demokratů prostě nečtou nebo jim tato díla připadají jako příliš vzdálená, než aby se jimi inspirovali pro stávající situaci "hic et nunc".
Nejsem přiznívcem sociální demokracie. Mám pocit, že se sociálně-demokratickým politickým přesvědčením kráčí ruka v ruce cynické přesvědčení o přirozeném sklonu člověka zásadně nekonat dobro, o něž se musí tudíž postarat státní super-ego. Ač praxe Václava Klause z minulých let nemá od mnoha sociálně-demokratických politik daleko, jeho současná zarputilá polemika s "cosa nostra" sjednocené Evropy je strašně sexy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat