And yet...
neděle, června 13, 2010
úterý, května 25, 2010
pátek, června 19, 2009
pondělí, února 02, 2009
...
A zatopíme si tekoucí tmou
Ohřejeme se svařeným asfaltem
Hřebíček, skořice, štěrk
Na shledanou
Na zdraví
Ohřejeme se svařeným asfaltem
Hřebíček, skořice, štěrk
Na shledanou
Na zdraví
úterý, října 21, 2008
Dobrý večer, tady listí
Kontrola cestovních obkladů
Jednou zpátečnický, prosím
Sedět v první křídě
Se nevykácí
Jednou zpátečnický, prosím
Sedět v první křídě
Se nevykácí
úterý, října 14, 2008
Jako kdyby
Jako kdyby smrt
Nebo si aspoň nevyčistit večer zuby
Děti se ráno probudí a budou vědět
Ale vždyť jo
Nebo si aspoň nevyčistit večer zuby
Děti se ráno probudí a budou vědět
Ale vždyť jo
středa, listopadu 21, 2007
Changing "roles"
The wins are now just about 27 months old. You can see how they developed from a stage of "physiological entity" and a "challenge to your social and individual routine" to quite independent human beings in practically no time at all. You can even think of them now as "workforce" - they eagerly participate in household routines: only those, of course, which involve some playful or interesting element. Shouldn't we be more like the kids?
úterý, dubna 10, 2007
pondělí, května 23, 2005
čtvrtek, února 24, 2005
Zima bude dál
Vypadá to tak, že budeme muset topit ještě u daňových přiznání. Závidím kočovným cikánům - pokud ještě nějací existují - že nedostávají žádnou poštu a nejsou evidovaní!
úterý, února 01, 2005
pondělí, ledna 24, 2005
Z roku, kdy jsem se narodil...
...pochází tento zápis z deníků Ivana Diviše (Teorie spolehlivosti, Torst 1994): "Správně se říká 'sdělovací prostředky', protože ony vskutku prostředkují žvance o mnohém a vzdáleném, co kdysi a kdesi bylo jedno a blízké." Kromě toho, že se jedná o velmi trefný popis (zkreslující) medializace naší všednodenní reality, zaujal mě citát i tím, jak se dotýká mého současného prožívání a prociťování. Vyklenulo se mi (často v groteskních liniích a opatřeno paskvilnými chrliči) nějakých 37 let a tento zle lomený oblouk začíná v tušení mnohého a vzdáleného a dnes končí v bodě, kdy se intenzivně hlásí potřeba jednoho a blízkého. To už se ale netýká sdělovacích prostředků, nýbrž nesdělovaného a neděleného mého tady a teď - nepátrám dnes po velkých a vzdálených horzintech, ale zblízka zkoumám například tento prokřehlý šípek. Neptám se, nenapínám tětivu "kdyby" a "co když" - jen se dívám.
úterý, listopadu 09, 2004
pondělí, srpna 30, 2004
neděle, srpna 29, 2004
Elegantní euroskepse
V sobotní příloze LN Orientace vyšel článek prezidenta Klause o našem problému s Evropou. Prezident Klaus nejenom že soustavně a konzistentně prezentuje svůj zásadně skeptický pohled na sjednocenou Evropu (měli bychom - poučeni Klausem - říkat výlučně Evropskou unii), on tak činí i atraktivním jazykem, elegantní argumentací a přesvědčivým stylem. Byť by dnes český přemýšlivý ale středně-proudový občan hledal sebevíc, nenajde na domácím myšlenkovém trhu přitažlivější souhrnný pohled na "naše místo v Evropě". Poněkud vybledlá vize soziale Marktwirtschaft, kterou na myšlenkový trh nesli rytíři smutné postavy zvíci Vladimíra Špidly, zatím nemohla v našem prostředí zapustit kořeny, nemaje pravdové opory v intelektuálních elitách, které by se za toto označení nestyděly.
Když člověk potom čte například Reichovo Dílo národů a v přímém přenosu sleduje smysluplné důvodění ve prospěch progresivního zdanění, obnovení sociální solidarity, přijetí odpovědnosti "symbolických analytiků" za stav v jakém se nacháejí méně afluentní vrstvy společnosti, nemůže se ubránit dojmu, že taková díla dnešní čeští mocenští praktikové z řad sociálních demokratů prostě nečtou nebo jim tato díla připadají jako příliš vzdálená, než aby se jimi inspirovali pro stávající situaci "hic et nunc".
Nejsem přiznívcem sociální demokracie. Mám pocit, že se sociálně-demokratickým politickým přesvědčením kráčí ruka v ruce cynické přesvědčení o přirozeném sklonu člověka zásadně nekonat dobro, o něž se musí tudíž postarat státní super-ego. Ač praxe Václava Klause z minulých let nemá od mnoha sociálně-demokratických politik daleko, jeho současná zarputilá polemika s "cosa nostra" sjednocené Evropy je strašně sexy.
Když člověk potom čte například Reichovo Dílo národů a v přímém přenosu sleduje smysluplné důvodění ve prospěch progresivního zdanění, obnovení sociální solidarity, přijetí odpovědnosti "symbolických analytiků" za stav v jakém se nacháejí méně afluentní vrstvy společnosti, nemůže se ubránit dojmu, že taková díla dnešní čeští mocenští praktikové z řad sociálních demokratů prostě nečtou nebo jim tato díla připadají jako příliš vzdálená, než aby se jimi inspirovali pro stávající situaci "hic et nunc".
Nejsem přiznívcem sociální demokracie. Mám pocit, že se sociálně-demokratickým politickým přesvědčením kráčí ruka v ruce cynické přesvědčení o přirozeném sklonu člověka zásadně nekonat dobro, o něž se musí tudíž postarat státní super-ego. Ač praxe Václava Klause z minulých let nemá od mnoha sociálně-demokratických politik daleko, jeho současná zarputilá polemika s "cosa nostra" sjednocené Evropy je strašně sexy.
čtvrtek, srpna 26, 2004
Nemoc jako cesta k uzdravení - pokud to tak je, tak jsem dnes ušel dobrých 20 - 30 kilometrů v blátě a dešti. Měl jsem ale goretexové obutí a pláštěnku. To bude asi cesta chřipkou.
Dočetl jsem se v novinách, že umřela Elisabeth Kübler - Ross. Její fáze umírání - denial, anger, bargaining, depression and finally acceptance - jsou jedním s nejsmysluplnějších psychologických pozorování a snad se týkají i jiných krizových situací než jen smrti. Přemýšlím o nemoci (triviální, ale i té, která mě nejspíš za několik dekád nakonec dostane) a jsem rád, že nikdo nejsme na cestě sám.
No tak v blogu si snad můžu dovolit být i sentimentální, ne?
Dočetl jsem se v novinách, že umřela Elisabeth Kübler - Ross. Její fáze umírání - denial, anger, bargaining, depression and finally acceptance - jsou jedním s nejsmysluplnějších psychologických pozorování a snad se týkají i jiných krizových situací než jen smrti. Přemýšlím o nemoci (triviální, ale i té, která mě nejspíš za několik dekád nakonec dostane) a jsem rád, že nikdo nejsme na cestě sám.
No tak v blogu si snad můžu dovolit být i sentimentální, ne?
Tenhle se mi docela líbil:
Uninhabited Island
A cruise ship sinks and three men make it to an uninhabited island.
The first man, a Christian, tears two branches from a palm tree, creates a cross, and prays to the Lord to be saved from the island.
The second man, a Muslim, pulls several fronds from the palm tree, creates a mat, kneels facing Mecca, and prays to Allah to save him.
The third man falls asleep under the palm tree.
The other two can't understand how this man could remain so calm and serene and ask him how he could be so at ease.
He answers: "Two years ago I gave $1,000,000 to the Jewish Federation. Last year I gave $2,000,000. This year I pledged $3,000,000. Don't worry, they'll find me."
Uninhabited Island
A cruise ship sinks and three men make it to an uninhabited island.
The first man, a Christian, tears two branches from a palm tree, creates a cross, and prays to the Lord to be saved from the island.
The second man, a Muslim, pulls several fronds from the palm tree, creates a mat, kneels facing Mecca, and prays to Allah to save him.
The third man falls asleep under the palm tree.
The other two can't understand how this man could remain so calm and serene and ask him how he could be so at ease.
He answers: "Two years ago I gave $1,000,000 to the Jewish Federation. Last year I gave $2,000,000. This year I pledged $3,000,000. Don't worry, they'll find me."
čtvrtek, srpna 12, 2004
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)
