Z roku, kdy jsem se narodil...

...pochází tento zápis z deníků Ivana Diviše (Teorie spolehlivosti, Torst 1994): "Správně se říká 'sdělovací prostředky', protože ony vskutku prostředkují žvance o mnohém a vzdáleném, co kdysi a kdesi bylo jedno a blízké." Kromě toho, že se jedná o velmi trefný popis (zkreslující) medializace naší všednodenní reality, zaujal mě citát i tím, jak se dotýká mého současného prožívání a prociťování. Vyklenulo se mi (často v groteskních liniích a opatřeno paskvilnými chrliči) nějakých 37 let a tento zle lomený oblouk začíná v tušení mnohého a vzdáleného a dnes končí v bodě, kdy se intenzivně hlásí potřeba jednoho a blízkého. To už se ale netýká sdělovacích prostředků, nýbrž nesdělovaného a neděleného mého tady a teď - nepátrám dnes po velkých a vzdálených horzintech, ale zblízka zkoumám například tento prokřehlý šípek. Neptám se, nenapínám tětivu "kdyby" a "co když" - jen se dívám.